/ru/
надрываться
/en/
rupture; juokais split one's sides with laughter
склонение/спряжение слова
глаголindicative. | ||||
---|---|---|---|---|
present | past | past frequentative | future | |
1p.sg. | patrūkstu | patrūkau | patrūkdavau | patrūksiu |
2p.sg. | patrūksti | patrūkai | patrūkdavai | patrūksi |
3p.sg. | patrūksta | patrūko | patrūkdavo | patrūks |
1p.pl. | patrūkstame, patrūkstam | patrūkome, patrūkom | patrūkdavome, patrūkdavom | patrūksime, patrūksim |
2p.pl. | patrūkstat, patrūkstate | patrūkote, patrūkot | patrūkdavot, patrūkdavote | patrūksite, patrūksit |
3p.pl. | patrūksta | patrūko | patrūkdavo | patrūks |
subjunctive. | ||
---|---|---|
sg. | pl. | |
1p. | patrūkčiau | patrūktume, patrūktumėm, patrūktumėme |
2p. | patrūktum, patrūktumei | patrūktumėte, patrūktumėt |
3p. | patrūktų | patrūktų |
imperative. | ||
---|---|---|
sg. | pl. | |
1p. | patrūkime, patrūkim | |
2p. | patrūk, patrūki | patrūkit, patrūkite |
3p. | tepatrūksta, tepatrūkstie | tepatrūksta, tepatrūkstie |